A to se necháte? Takhle se sebou manipulovat?

Necháte. My všichni necháme. Protože to máme rádi. Takhle si společně u piva hezky zanadávat na ten čím dál horší svět. Který je sice ve skutečnosti lepší a lepší, ale co na tom. Dobrá zpráva není zpráva.

 

Viďte, milé mediální domy?

Schválně, kdy jste naposledy četli nebo slyšeli něco jako: „Svět je zdravější! Průměrná délka života tento rok celosvětově překročila 70 let.“ Nebo: „Na světě se žije lépe! Počet lidí žijících v zemích se středním příjmem meziročně vzrostl o 3 %.“

Prdičky naší babičky. To tak spíš: „Syrský uprchlík znásilnil sedmdesátiletou důchodkyni a nevšiml si, že to nebyla důchodkyně, nýbrž důchodce!“

Pak se přidá Václav Klaus mladší a šli byste si to nejradši hodit. Evropská unie špatně. Migrace špatně. Zedníci špatně. Počasí špatně. O tom málo bílým sněhu ani nemluvě. Opozice špatně. „Počkat, vždyť já jsem opozice! Ale za to může EU.“ Prostě všechno špatně. Ani zvířátko na závěr už to nevytrhne.

 

Informace na druhém místě

Média sice píšou, natáčejí a hlásají, ale pro naše modrý oči to nedělají. V prvé řadě si musejí vydělat na rohlíky. A ty jim zaplatí jenom příjmy z reklamy. Takže čím víc lidí reklamu uvidí, tím vypečenější ty rohlíky budou.

Jak potom může vypadat takové klasické zadání pro novin(k)áře?

Napiš něco hezkého o tom, že počet přírodních katastrof se za posledních 100 let snížil na polovinu? Ani boha! Vymysli nadpis, na který budou lidi klikat. A tak na hlavní stránce naším pravým ukazovákem na myši smýká „Tornádo, co se prohnalo školkou a děti ještě týden pršely z nebe.“

OK, to jsem trochu přehnal.

Ale ten klesající počet katastrof si z prstu necucám. To je FAKT.

 

4,2 milionu mrtvých miminek

A tohle hrozné číslo je taky FAKT. 4,2 milionu dětí se jen v roce 2016 nedožilo ani roku života. TO – JE – DĚS! Kde to prokristapána žijeme? Tenhle svět je opravdu hnůj.

Ale víte co? Podle mě je to docela hezké číslo. A nepoprskejte si monitor.

Naštěstí jsem dost daleko, abych od vás hned nechytil jednu v amoku přesně mířenou a měl čas vám to vysvětlit. Totiž, když si ty 4,2 miliony plovoucí ve vzduchoprázdnu zařadíte do kontextu, zjistíte, že s námi zase někdo hraje nefér hru. Takže: v roce 2015 zemřelo na celém světě 4,4 milionu miminek, rok předtím 4,5 milionu a v roce 1950 zemřelo na planetě 14,4 milionu miminek!

Už to vypadá jinak, ne?

A teď dosadíme ještě jednu proměnnou.

V roce 1950 přišlo na svět 97 milionů dětí. A v našem „tragickém“ roce 2016 se narodilo 141 milionů dětí! Tak to hezky podělíme a hodí nám to 15% úmrtnost v roce 1950 oproti 3% úmrtnosti v roce 2016.

Voilá! Svět je se zlepšuje.

 

A stejně se furt jenom vraždí

No jasně, vypadá to tak. Syřani vraždí. Afgánci vraždí. Islámský stát vraždí. Koťátka se vraždí. A Dagmar Honsová včera správně předpověděla, že dnes bude v Praze svítit sluníčko.

WTF?! Co je to za zprávu?

No jo, takový věci nikoho nezajímají. Říkají se hlavně doprdeletojsoualehrůzy, páč ty přece táhnou. Na takový se kliká, sdílejí se, komentují se a… příjmy z reklamy se hrnou.

Že dřív se ale tolik špatných věcí nedělo? Sorry, ale ještě před deseti lety jsme taky nenosili televizi, noviny a rozhlas v jedné malé krabičce v kapse u kalhot. Díky sociálním sítím víme o vlastním prdu dřív, než se nám rozevřou půlky. I těch médií je víc. A v konkurenci zprava zleva je táááák snadné sklouznout k nějaké te negativní zprávičce. Alespoň malinké. Úplně nevinné pidi vraždičce. Bim ju tam: „Muž si strčil čívavu do kapsy, kde se udusila zápachem z vlastních úst.“

Že žijeme v šesté nejbezpečnější zemi na světě, ve kterém je nejmíň válek v historii, už tolik netáhne. Ale je to FAKT.

Stejně jako to, že Česká republika skončila jako druhá nejpesimističtější země na světě.

Jo, zase jenom druhá.

 

My na západě, oni na východě

Osm nejbohatších lidí světa vlastní tolik, co polovina lidstva. Supr, tenhle titulek zabere. Pár bohatých papalášů na západě neví co s prachama a chudáci černoušci v Africe nemají co do huby. A my si samozřejmě taky žijeme jak prasata v žitě. V té naší rozvinuté zemi. Narozdíl od lidí v těch rozvojových.

Tak nás to učili ve škole, ne? Rozvinuté země – to jsme my a rozvojové – to jsou ti černí a žlutí mužíci, co toho moc nemají, do školy chodí 10 km pěšky a umírají na prachsprosté nachlazení. Tak to říkají média, politici a určitě vám to tak přednesla i paní učitelka.

Ale je to pěkná blbost!

Tohle rozdělení světa platilo možná před padesáti lety. My a ti chudí. A mezitím co… vzduchoprázdno?

Takže pro pořádek – 75 % lidí na planetě žije v zemích se středním příjmem. To znamená, že mají přístup k vodě, elektrice, vzdělání a do práce jezdí v horším případě ve čtyřech na jedné motorce, kterou řídí nejmladší člen domácnosti, co překročil hranici 130 cm výšky. Svět se totiž změnil. A počet lidí žijících v extrémní chudobě se za posledních dvacet let víc jak dvojnásobně snížíl.

Což na té Nově zase zapoměli nějak dodat. Tak alespoň bude borec na konec.

 

Jen malinkou pravdičku

Si to vezměte optikou naší krásné pesimistické republiky. V mediích se propírá pár pracháčů (zdravím Andreji) a pak tragický případy lidí, co s exekucí na krku skončili na ulici. Ale o 99% lidí jako vy nebo já se nemluví. Teda já už jsem v televizi byl, ale viděla to jenom moje maminka. Zato čtyřikrát. Ale to je vedlejší.

Média prostě posílají do světa jen mimořádné události.

Dva extrémní protipóly – dichotomie se tomu říká. A na normální věci se kašle. 99,9% normálních věcí mezi dvěma extrémy do zpráv nebo svého politického PR nechce. A nepotřebuje.

Tak než si zase z nějaké hrůzašpínaděs zprávy uděláte obrázek o světě, plácněte svou pravou ruku, která se už už chystla kliknout na tlačítko sdílet a ověřte si FAKTA.

Nebo si přečtěte tuhle knížku. Je fakt boží. A napsal ji vrah těch miminek.

A dost už obviňování médií a politiků, že nám neříkají pravdu. Nota bene, když oni nám ji vlastně říkají. Jenom ne celou, no. A za to do pekla nepůjdou. Maximálně do malého peklíčka, s malými kotlíky a malým ohýnkem. A zase to bude špatně. Že bychom to svedli na regulace Evropské unie, Vašku, Andreji, Tomio?