Jak jsem vyhrál volby. Asi tak na půl hodiny

To se stalo jednoho letního odpoledne, kdy jsme si řekli, že kritizovat druhé bylo sice fajn, ale kupodivu to nikdy nic nezměnilo. Chodník zůstal stejně křivej, bordel v dědině dál bordelovatěl a kyselo bylo… málo kyselý. Jak jinak.

 

Takže volby.

Proč proboha? Zrovna do politiky. Já, takovej slušnej kluk, co dva dny nespí z rejpavýho komentáře na facebooku, se pouštím do špíny všech špín.

Jó, to byste mi mohli říkat desetkrát.

Ale já když si prostě něco zamanu… tak za tři dny i celou dědinu křížem krážem projedu, 53 podpisů na petiční archy posbírám, vypoklonkovat jedním sociálním demokratem se nechám (kdyby jen věděl, ke komu se to hlásí) a ke všemu na první místo kandidátky se napsat nechám. Ne že bych se tomu bránil.

 

A jako co?

Podpis? A co jako nabízíte?

Ehm… no… my… číslo na Babiše? Nemám prosím. Makat? Samozřejmě že budeme! Islám? Tak ten tady jakoby nechceme. I když farář stejně moc práce nemá, tak by si jakoby mohl přivydělávat v mešitě… Ne, dobře, máte jakoby pravdu! Ale umím mluvit sprostě. Skoro jako pan prezident. Kundu za podpis, co vy na to? Cože? Zadarmo? Samozřejmě, všechno! Uvidíte, bude eště lepšie.

Hmm, tak ten politický marketing asi nebude moje parketa.

Já tak říkat pravdu.

Protože soudě podle volebních programů současné poctivě uležené dvanáctileté garnitury tady v obci se 700 obyvateli máme už minimálně tři doktory, čtyři informační centra a plyn přímou trubkou z Moskvy. Krásnou žlutou. A další mi už přišla zbytečná.

Jenže ta pravda není zdaleka tak důležitá jako…

 

Koblihy? Nic. Vodu dostanou

Přece si nebudeme hlasy voličů kupovat. Já chci, aby mě lidi volili, protože mi věří. Protože jsou přesvědčení, že pro ně budu ty čtyři roky dělat něco smysluplnýho. A ne jenom jednou za tři měsíce hajlovat na třináct bodů programu veřejného zasedání zastupitelstva.

Takže byla beseda. Vlastně dvě.

Krásné letáčky, pozvánka všem do schránky s termínem, programem, hezkou fotkou a… „Božka, tam se asi nenadlábnem. To radši kouknem na Prostřeno. Namažeš chleba se sádlem a podíváme se, jestli to v Praze dělaj stejně.“

A tak to taky dopadlo.

Není žvanec, nejsou besedující.

Na tu první sešlost dorazilo šest lidí. Z toho dva zástupci konkurenčních stran podívat se, jestli tady fakt nebude nic k jídlu a to pivo si fakt musejí zaplatit sami. Nebylo. A museli. Fakt. Páč voda s citronem jim nejela. A brambůrky jsme sežrali my.

Druhá beseda ovšem dopadla o poznání lépe. Jen si to vezměte – při té první jsme na účast šesti hostů vynaložili 345 Kč. To znamená 57 Kč a 50 haléřů na jednoho účastníka besedy. U té druhé jsme už ale optimalizovali rozpočet na 0 Kč. Přičemž přišli dva lidi a 0 Kč na osobu ukázalo, jak efektivně bychom v zastupitelstvu hospodařili s veřejnými financemi.

A toliko k zájmu občanů o věci veřejné a guláš zdarma.

 

To jsem ještě nezažil

Představte si, že mi přišel do schránky volební lístek s mým vlastním jménem! Kandidátka číslo 5 – S mladými do budoucnosti – první v pořadí Jan Navrátil, 29 let, OSVČ.

OSVČ?

No, to jsme asi krapet nedali. Ale kdo to měl vědět, že se v těch přihláškách píše truhlář, dělník, učetní, ředitel a tak. Sem prostě navyklej, že všude píšu OSVČ. Stejně jako těch pět dalších lidí za mnou… „Cože to jsou, Božka? OZZ? No tak to hodím těm sociálním demokratům. Ti jim pomůžou.“

Otázka, jestli bych to v obci s věkovým průměrem 54 let vytrhl s copywriterem.

A pak to přišlo.

Pátek 5. října 2018. Zkontrolovat, zda je křížek na správném místě. Vložit do obálky. Sebejisté vykročení zpoza plenty. Úsměv na komisi. Úsměv na… Aha, tak nic, v televizi zase bude jen Babiš s Okamurou. Tak teda volím SEBE!

 

My to vyhráli! My to…

Ale hezky jsem si to naplánoval. Očekávat výsledky voleb na dnech moravského vína v Olomouci, se sklenou vína neustále v pohotovosti. Volby.cz a… Refresh. Refresh. Refresh. Refresh…

Ty vole!

My to… My to vyhráli! 32,29 %!

Ivane! Máš o jeden hlas víc. Budeš starosta!

Volám, kam se dá. Našim. Kámošům. Současnému starostovi pogratuluju k druhému místu až později.

Klepu se. Natahuju. Brečím. Směju se.

Tohle je asi nejvíc, co jsem v životě dokázal. Lidi nám dali důvěru a můžeme tam u nás začít něco dělat. Rozkrýt špínu. Přinést změny. Dělat to, co jsme si vysnili. A ti ostatní nás musí brát vážně. Bože, já jsem tak šťastnej.

Á, budoucí starosta přichází. „Tak co starosto?“ … „Všechno špatně! To byly výsledky jenom za Karlov. Morávka ještě není sečtená.“

To si děláš… Fakt? Né, to není možný!

Je.

Takže další dvě hodiny zase jen refresh, refresh, refresh,refresh, refresh, refresh. A pak mi to všechno vzali. Celkové výsledky voleb: S mladými do budoucnosti – 16,94 %. Do zastupitelstva se dostali dva. Jsem první náhradník. Kdybych věděl, jak se písmeny reprodukuje ten game over zvuk, když vypadnete z Chcete být milionářem, tak ho sem napíšu. Další sklenička je na žal. Anebo sem podej celou tu flašku, troškaři.

 

Zase se klepu

A zase volám, kam se dá. Našim. Kámošům. Současnému starostovi už ani volat nebudu. Jsem blbec. Cpu se do zastupitelstva a nerozumím údaji „Sečteno 50 %“.

Ach jo. Že by ten guláš zdarma opravdu dělal takový divy?

Nevím no. Babiš ho v Praze navařil za 130 mega, dostal jen 15,37 % hlasů a je bez primátora. Vastně je na tom ještě hůř jak my – s těma našima 3244 Kč v kampani. Takže když to vezmu kolem a kolem, tak jsme ušetřili krásných 129.996.756 Kč. A vlastně teda máme docela dobrej výsledek, no ne?

 

 

P.S. Kdybyste chtěli podotknout něco ve smyslu „Já ti to říkal!“, tak upozorňuju, že ani příště vás neposlechnu. Protože za ty zkušenosti to stálo.