Jste to vy? Nebo jen další anonymní web?

 

Fotky z fotobanky, sada floskulí o kvalitě a dynamickém rozvoji v mladou společnost s prozákaznickým přístupem a samozřejmě nemůže chybět počítadlo se smyslem více než nesmyslným.

 

Akorát jedna jediná věc na tom webu chybí. VY.

OK, pokud jste korporát velikosti IBM, tak další řádky číst nemusíte. Tam o nějakém zosobnění nemá cenu mluvit. Ale jestli vás ve firmě pracuje pět, včetně plyšového maskota Gastona, tak o osobním přístupu nestačí jen psát. Musíte ho předvést.

Páč lidi kupují zase od lidí.

Což určitě ze svojí dennodenní praxe znáte.

Stálí klienti se po telefonu dožadují přímo vás a za ty roky už spolu máte nějaký vztah. A jestli klapne obchod s těmi novými nezáleží na tom, jak drahým přifrčíte autem a že máte vizitku vysázenou zlatem. Důležité je, jak si sednete lidsky.

 

 

Co takhle být sami sebou?

V marketingových příručkách to najdete pod heslem „autentický“. Ale mně to nejde přes pusu, tak to říkám, jak mi zobák narost: být sám sebou. Což dneska, kdy na sociálních sítích většina ukazuje jen tu lepší polovinu (a kdyby polovinu) života není snadný.

Jasně, napsat se dá všechno.

Ale póza nikam nevede a v reálu pak vystupujete se svým ksichtem a svými slovy. Tak i online buďte vy a ne někdo.

Nesnažte se vystupovat jako „my, Veliká firma“. A radši se ukažte jako „já, Samoš Sebič“. Zdravím do Chorvatska.

Zeptám se, už jste někdy na nějaké schůzce řekli tohle?

„Pane Nováku, váš projekt zrealizuji dle odborného průzkumu respektující poznatky, zkušenosti a normy, s využitím kvalitních komponentů, zařízení, pracovních postupů tak, aby pro vás výdledný produkt byl příjemným společníkem, vyžadujícím minimum péče a nákladů a naopak poskytujícím dlouhodobou radost z užívání.“

Neřekli, dovolím si odpovědět za vás.

Takový žblebty byste v životě nevypustili z pusy. Ale ubožák web, ten snese všechno.

 

Jako když mluvíte…

…tak přesně takovým jazykem i pište.

Jako když s klientem klábosíte z očí to očí.

Hned ten web bude o parník osobnější. A o dva parníky odlišnější od konkurence, která je naskáladaná v padesáti odstínech šedi. A vy jste nejspíš třicátýosmý. Nebo devátý. Záleží na tom?

 

Že nejste ničím výjimeční?

Fajn, tak na ten web napište, že jste prostě banda čtyř maníků, co je baví hoblovat prkna a stloukat z nich skříně.

A nevymýšlejte si pohádky, jak vás už jako malého kluka vzal táta do truhlářské dílny, kde vám pan mistr poprvé ukázat hoblík, o který jste se samozřejmě hned pořezali a hned jak dopadla kapka vaší krve na to čerstvě opracované bukové prkno, bylo žřejmé, že je to znamení. A stal se z vás chirurg.

Omlouvám se, jestli se vám to fakt stalo.

Ale jinak upřímnost nade vše a dojemné příběhy stranou. Většinou jsou tak trochu přifouklé.

 

Tak se ukažte, holoto

Jak se špinavýma rukama rýpete v záhonku. Jak zažraní do díla a s kapičkou potu stékající po nose montujete garnýže. Jak se vám kouří z hlavy při rýsování toho hrozně atypickýho baráku. Prostě jak vypadáte mě zajímá.

A co mě, vaše zákazníky.

Teda, ono je to prvoplánově nezajímá. A když, tak si vás prolustrují na facebooku.

Ale jakmile na tom webu uvidí váš obličej a reálné fotky, udělá to z vás člověka. A k člověku si získají náklonnost spíš než k honosnému sídlu vaší firmy. Které vlastně není vaše. A vlastně to ani není sídlo. Prostě jen nějaký barák. Z fotobanky.

Takže si udělejte pár vlastních fotek. Klidně i s Gastonem.

A na fotobanky si udělte embargo.

 

Jen aby vás zase nebylo moc

Jasně, buďte přirození, zosobněte se, ukažte se, prohoďte pár vět o sobě. Ale sbírku certifikátů, profesní životopis ode dne nástupu do mateřské školy a donebesvynášející fráze klidně vynechte.

Je to sice váš web. Ale sloužit má vašim zákazníkům.

A oni tam mají najít řešení svého problému.

Takže všechny ty svoje kvality zabalte tak, aby to vyznívalo jako přínosy pro zákazníka. Ne jako přehlídka vašeho ega.

 

No a vida, jste to vy!

A já teď jako copywriter přijdu na buben.

Když vám tady vykládám, že si to vlastně máte všechno napsat sami.

Jenže ne každej to psaní dává, že jo.

A právě proto jsem tady minule psal, že se s vámi chci poznat. Dát si společné kafíčko. A ideálně spolu strávit celý den ve vašem běžném pracovním nasazení. Pak to i copywriter napíše tak, že to vychází z vás.

 

Voilá! Sekne vám to.