Autor: Honza Navrátil

Výlet za hranice jsme dostali jak se říká za zásluhy. Za tu novou stanici, kterou jsme si s klukama z horské služby vlastníma rukama postavili. Dřeli jsme na tom na úkor víkendů a svátků. Lhal… Číst dál "Hrdinové z Eigeru"

To se ví, že jsem se vždycky chtěl podívat ven. Vždyť nás tady drželi jak v králíkárně. A byl jsem samozřejmě rád, že si mě náčelník vybral do mančaftu. Ale když nám na schůzi představil… Číst dál "Pětadvacet oblouků do kráteru"

Nad horama se klouzal Velkej vůz. Ve sněhu u krmelce se choulily dvě srnky. Vítr se s hvízdnutím prosmýkl mezi větvema. O kousek níž v horský chatě se svítilo a před vchodem stál člověk. Mrzlo.… Číst dál "Včerejší pečivo"

Ten sport mi nic neříkal. Podkolenky, bílej mundúr a maska, co vypadá jak přerostlý oko mouchy. „Naživo to pochopíš,“ říkal můj drahej přítel. Já ale radši zůstal venku na sluníčku s kávou, než bych lezl… Číst dál "Člověk toho musí tolik prožít"

V takový sibérii by vyrazil ven jenom ten, kdo by opravdicky musel. A i takovej člověk by se pořádně ošíval. Vejvodovi ale bylo počasí ukradený. V jeho revíru musel bejt pořádek. A jestli někomu netoleroval… Číst dál "Vejvodovo letadlo"

Motor zarachotil. Žena na protějším sedadle si urovnala sepranej šátek a spolu s ní se zvedl i sladkej odér lacinýho parfému. Až ho to praštilo do nosu. Dopnula knoflíky kabátu, co jistě zažil i lepší… Číst dál "Jiskřičky v očích"

Samozřejmě, že jsme si vždycky utahovali lyže na doraz. Byla by pěkná hloupost mít při takovém vysokohorském sjezdu sichrové vázání, co vypíná, když se do něho jen trochu víc zatlačí. Vždyť tam se i lítalo… Číst dál "Slávku, nezlob"

„Tak co? Ještě žiješ?“ bafl jsem nedočkavě do telefonu, když se monotónní vyzváněcí tón přerušil a na lince se ozvalo slabé šustnutí.  Jenže odpověď žádná. „Stando, jsi tam? Haló!“  Nic. Napadlo mě, že se mu… Číst dál "Vagónovo zkamenělé srdce"

Pradědeček Franz byl přesvědčený, že všechny tyhle věštby z karet nejsou nic než babský plky. Takže když na podzim jednačtyřicátého roku prababičce Fanušce jasnovidka z obrázků vyčetla, že už je vlastně skoro po válce, stejně… Číst dál "Jak to vykládají jasnovidky"

Byla to taková malá dřevěná chaloupka – ze všech stran obložená dřevem, které na podzim musel někdo naštípat a pořádně se u toho zapotit. A protože střecha té chaloupky byla sedlová, tak se na ni… Číst dál "Údolní záře"