Rubrika: Povídka

Ten sport mi nic neříkal. Podkolenky, bílej mundúr a maska, co vypadá jak přerostlý oko mouchy. „Naživo to pochopíš,“ říkal můj drahej přítel. Já ale radši zůstal venku na sluníčku s kávou, než bych lezl… Číst dál "Člověk toho musí tolik prožít"

V takový sibérii by vyrazil ven jenom ten, kdo by opravdicky musel. A i takovej člověk by se pořádně ošíval. Vejvodovi ale bylo počasí ukradený. V jeho revíru musel bejt pořádek. A jestli někomu netoleroval… Číst dál "Vejvodovo letadlo"

Motor zarachotil. Žena na protějším sedadle si urovnala sepranej šátek a spolu s ní se zvedl i sladkej odér lacinýho parfému. Až ho to praštilo do nosu. Dopnula knoflíky kabátu, co jistě zažil i lepší… Číst dál "Jiskřičky v očích"

Sebastian Weltram stál za pultíkem uprostřed kruhu chladného světla. Na plátně za jeho zády svítila fotografie, na které lyžař s číslem devatenáct na hrudi nekontrolovaně letěl vzduchem. Spolu s ním rotovala ve spršce sněhových krystalů… Číst dál "Vítězství, na který se zapomnělo"

Samozřejmě, že jsme si vždycky utahovali lyže na fest. Byla by pěkná blbost mít při takovým vysokohorským sjezdu sichrový vázání, co vypíná, když se do něho jen o trochu víc zatlačí. Vždyť tam se i… Číst dál "Slávku, nezlob"

Ten odpor ho překvapil. Myslel, že se prostě pořádně rozmáchne a šup – kov prosviští gumou do prázdna. Zkusil to jednou. Podruhé. Potřetí. Pokaždé s vyšší a vyšší razancí. Ale hrot šroubováku se od obrovské… Číst dál "Největší škůdce"

„Tak co?“ bafl jsem nedočkavě do telefonu, když se vyzváněcí tón v půlce přerušil a na lince to zachrastilo, „ještě žiješ?“  Jenže odpověď žádná. „Stando, jsi tam?“ Možná se mu hovor přijal v kapse. „Haló,… Číst dál "Vagónovo zkamenělý srdce"

Pradědeček Franz byl přesvědčený, že všechny tyhle věštby z karet nejsou nic než babský plky. Takže když na podzim jednačtyřicátého roku prababičce Fanušce jasnovidka z obrázků vyčetla, že už je vlastně skoro po válce, stejně… Číst dál "Jak to vykládají jasnovidky"

Byla to taková malá dřevěná chaloupka – ze všech stran obložená dřevem, které na podzim musel někdo naštípat a pořádně se u toho zapotit. A protože střecha té chaloupky byla sedlová, tak se na ni… Číst dál "Údolní záře"

Na tom kopci – vlastně, co kopci – na té ohromné hoře, které hlubokou poklonou a odevzdaným povzdechem teď museli vzdát úctu, protože ještě pořádný kus ledu, skály a kamení trčel nad jejich hlavami –,… Číst dál "Celý život"