Žiju v Jeseníkách. Na horách, kam patřím. S výhledem na louku, na které jsem se naučil lyžovat. Pod lesem, kde začínají stezky na hřebeny. Se psem Forestem, co svý jméno dostal podle místa, kde jsme nejčastěji.
Píšu povídky, toulám se přírodou a naslouchám. Rád sedím u stolu s lidmi, co vyprávějí a vzpomínají. Jejich příběhy se totiž pak často stávají součástí mých vlastních.
Každé dva týdny posílám newsletter. S novou povídkou, pohledem do zákulisí psaní a života na horách, historkama, co se do povídek nevejdou, a tipem na knihu.
Přihlaste se. A zůstaňme ve spojení:
Medailonek
Honza Navrátil (1989) žije v Jeseníkách, s výhledem na louku, kde se učil lyžovat, a se psem Forestem, který dostal jméno podle místa, kde spolu tráví nejvíc času – lesa. Píše povídky, toulá se přírodou a naslouchá. Rád sedí u stolu s lidmi, kteří vyprávějí a vzpomínají. Jejich příběhy se pak často stávají součástí jeho vlastních – povídek z prostředí hor a sportu. V newsletteru Listy zpod Pradědu odhaluje zákulisí svého psaní, přibližuje život na horách a seznamuje čtenáře s lidmi a místy, o kterých píše.