Taková jedna povídka, to je spousta práce. Třeba když jsem psal o Vagónovi – začal jsem šesti návštěvami šesti různých lidí. Následovaly hodiny a hodiny přepisování z diktafonu do notesu. Celý týdny dumání nad tou správnou první větou. A pak spousta škrtání a ladění slovíček, až to začne v uších krásně znít. Uf!
Příspěvkem na kafe (a Forestovi na sušenku) mi pomůžete psát další takový příběhy – o lidech, co nosí a nosili svou vášeň v srdci.
Každej příspěvek potěší. I pár korun. Díky za vaši podporu!